Z mnoha druhů zápasu, které byly ve starověku hlavně na evropském a asijském kontinentě pěstovány, je nám stále nejbližší způsob konaný Řeky při slavných olympijských hrách.

 

Závěrečnou součástí pětiboje byl zápas. Zápasilo se na speciálně upravených plošinách: půda byla zryta a byla na ni nasypána vrstva písku. Zápasníci se natírali olivovým olejem a potom se posypali pískem. Tělo tak bylo elastické a současně drsné, protivníka bylo možno uchopit obtížněji než je obvyklé. Podle současných poznatků vrstva oleje zmenšovala výdej tepla a zápasník se méně unavil.

 

Zápasilo se ve stoje, doba zápasu nebyla omezená. Používalo se různých hmatů a chvatů, podráželi se nohy a podobně. Prvním úspěchem bylo donutit soupeře kleknou na koleno, dotknout se půdy zády nebo hrudí.  Celkově zvítězil ten, kdo soupeře zdolal tímto způsobem třikrát.

 

Diváci především podporovali ty borce, kteří vítězili virtuózní technikou a nikoliv hrubou silou. Jestliže zápasník nebyl technicky na výši a techniku nahrazoval hrubostí, byl boj předčasně přerušen. Ne každé vítězství bylo považováno za čestné.

 

 

 

Historie oddílu TJ Sokol Vítkovice

V roce 1925 se ustanovilo na Ostravsku několik těžkoatletických klubů, většina z nich se nedočkala ani prvního výročí. Ostravský deník oznamuje, že „ těžkoatletický odbor SSK Vítkovice čítá 36 členů, vesměs mladých hochů. Odbor disponuje veškerým těžkoatletickým nářadím.“ Začátky byly svízelné. Díky obětavým členům Peterkovi, Fišerovi Dresslerovi, Stárkovi a především Flákovi a prvnímu předsedovi Navaříkovi činnost oddílu vzkvétala. Dostavily se první úspěchy, na velkém turnaji Stráže bezpečnosti 25. května 1929 zvítězil v polotěžké váze Emil Flák a Stárek ve váze pérové.

V roce 1932 přestoupil Flak do Hellasu. Klub SSK Vítkovice prožíval finanční krizi a zápasnický oddíl přestal na čas fungovat. Později začalo pomáhat vedení Vítkovických železáren a dochází k rozkvětu klubu. V roce 1937 přichází zkušený Cyril Boruta z Ostravské Slávie, časem i další borci a v roce 1938 již patří SSK Vítkovice mezi ostravskou zápasnickou špičku. V roce 1939 se SSK Vítkovice staly vítězem ostravského okrsku a spolu s AK Hellas byli zařazeni do zápasnické ligy. Velkou měrou se o to zasloužil Antonín Kvasniak, kterého uvolnil jeho mateřský klub AK Hellas. Antonín se stal mistrem Čech a Moravy.

Za okupace zůstaly jen tři kluby, Karlova Huť, AK Hellas a SSK Vítkovice, později se ustanovil SK Radvanice. Do těchto klubů přicházeli úspěšní borci ze zabraného území. Za Heydrichiády byl zavražděn první náčelník SSK Vítkovice Emil Flak, na Těšínsku byl zabit zápasník Suchý. Díky předsedovi Janu Měsíčkovi nezanikla činnost těžkých atletů docela.

V roce 1940 vstoupil do oddílu osmnáctiletý Jan Gistinger a vypracoval se ve výborného zápasníka – v letech 1947 – 1948 získal titul mistra ČSR. To již nastává úspěšná éra vítkovických borců Lukeše, Kvasniaka, Gistingera, Bolka, Dostalíka a Blahuta – patří k ostravské špičce a v roce 1950 získává družstvo mužů přebornický titul mistrů ČSR ve volném stylu. Tehdy si J.Giistinger vybral mladé chlapce, kteří měli zájem o zápas a vytvořil z nich B družstvo, Urbančík, Kohout, Radič, Štefech a Harenčík. Brzy hráli prim, zápasník Štefech se stal přeborníkem ČSR a J.Harenčík byl druhý. Bohužel někteří závodníci nastoupili na presenční vojenskou službu a Gistinger byl nucen vychovat další zápasníky z pracovních záloh. Pod jeho vedením ostravské družstvo vyhrálo přebornický titul mistrů ČSR a borci Josef Urban, Baturný, Vít a Meca se probojovali do zápasnické špičky. Josef Urban na ME ve volném stylu (v.s.)vybojoval stříbrnou medaili  a výborně si vedl i na MS v americkém Toledu.

Utvoření DSO (dělnický sportovní oddíl) na ostravsku zápasnický sport položilo doslova na lopatky. Paběrkovali Vítkovice i Hellas a tak se borci obou klubů sešli v TJ VŽKG ( tehdy Baníku VŽKG ). Družstvo trénovalo v tělocvičně Českého domu v Ostravě – Vítkovicích a probojovalo se pod vedením trenéra Vaška Sikory do I. ligy, ale dlouho se v ní neohřálo.

V roce 1957 se vrací domů z Dukly Jaromír Harenčík – 36 násobný reprezentant ČSR, 6 x přeborník ČSR v zápase řecko římském (ř.ř.) a v.s. Dále zápasí a ujímá se vedení dorostu. Získal pro zápas několik desítek mladých adeptů z nichž ne všichni vydrželi, ale 30 jich pravidelně trénuje a z této skupiny vyrůstají talenti : Rycek, Franczyk, Rataj, Janiak v patnácti letech skončil na přeboru ČSR na třetím místě a sedmnáctiletý Rudolf Březný byl druhý.Družstvo dorostu vyhrálo MR ČSSR.Tato injekce byla velmi potřebná, jelikož v roce 1959 odešli zpět do Baníku bratři Sikorové, Fojtík, Špiruta, Šnita. I přes tuto ztrátu si oddíl TJ VŽKG vybojoval opět návrat do I.ligy.Družstvo bojovalo po tři léta úspěšně v první lize a po odchodu několika opor se vrátilo zpět do II.ligy.

Ještě před tím ústředí i krajská sekce viděly v poklesu úrovně zápasníků nedostatečnou práci trenérů. Proto byla při TJ VŽKG vytvořena sportovní základna. Nejdříve ji vedl J. Harenčík a později Kamil Odehnal. Důvod změny trenérů byl prozaický – J. Harenčík coby novomanžel musel zajistit rodinu a proto nastoupil do výrobního závodu VŽKG.

Vedení klubu začalo K.Odehnala více využívat pro družstvo mužů než jako trenéra pro sportovní základnu. Proto krajská sekce převedla sportovní základnu do Baníku Ostrava a s K.Odehnalem vlastně přestoupili všichni dorostenci z nichž Kosťa Lagonikas a Vítěslav Mácha si ještě v dresu TJ VŽKG vybojovali první mistrovské tituly.

Družstvo mužů vedené trenérem J.Harenčíkem ve II.lize bojovalo s Baníkem Ostrava. Vítkovice zvítězily v zápase ř.ř. a Baník ve v.s. Oba celky měly zájem bojovat v opačných soutěžích a tak do kvalifikace v zápase ř.ř. nastoupil Baník, který kvalifikaci vyhrál a postoupil do I.ligy. Vítkovice však narazily na silný celek RH Praha a do nejvyšší soutěže se nedostaly.

Když se z vojny vrátili úspěšní zápasníci, vznikl opět silný kolektiv a bojoval na špici II.ligy. Předsedou oddílu se stal Jan Pivovar a od roku 1969 trénoval družstvo mužů v Českém domě nový trenér Jaromír Matula. Vyrůstají noví závodníci Hudec, J.Silvestr,V.Kolařík, Kněžík, Choleva, Pavelka, Vít a další. Družstvo vyhrálo II.ligu a postoupilo do I.ligy.

V roce 1979 se oddíl konečně dočkal důstojných prostor ve velké tréninkové zápasnické hale v Ostravě – Zábřehu v hale Metalurg. V tomto sportovním zápasnickém středisku trénují společně, s ř.ř. zápasníky  Baníku Ostrava na třech velkých žíněnkách.

Nové tréninkové prostory přilákaly mnoho nových zájemců zápasu. Značně se rozšířila členská základna, pracují zde zkušení trenéři, Oldřich Lahoda jako trenér žáků,Josef Silvestr trenér dorostu a Jaromír Matula trenér mužů,díky jejich práci vyrůstají noví úspěšní zápasníci. Bratři Radim a Pavel Fabiánové, Antonín Kačmarčík, Michal a Milan Galajdovi, Milan Kováč, Radim Vokurka, Josef Malík.

Družstvo mužů se účastní kvalifikace o postup do I.ligy v.s. v Previdzi a postupuje. Bohužel spousta závodníků odchází na presenční vojenskou službu R.Vokurka, R. Fabián a A.Kačmarčík do RH Praha, J.Malík Dukla Trenčín, M.Hemza přestupuje do Lokomotivy Košice.

V této době oddíl disponuje širokou členskou základnou a to hlavně v mládežnických kategoriích - přes 50 žáků, na základě toho se zvýšil počet trenérů o Oskara Janiaka a Milana Slončíka. K nim se po skoro 4 ročním úspěšném působení v Lokomotivě Košice připojuje i Milan Hemza .

Po odchodu J.Matuly přebírá družstvo mužů úspěšný závodník a trenér J.Silvestr. Pod jeho vedením se připravují nadále mladí nadějní dorostenci R.Piskoř, R.Mečíř a také další zkušení závodníci té doby. Mezi nimi i nadějný zápasník a trenérův syn Martin Silvestr.Jako dorostenec se dostává do reprezentace ČSSR a je příslibem pro budoucnost. Proto je velká škoda, že předčasně ukončil svou závodnickou kariéru.

Milan Hemza po návratu ze Slovenska dále zápasí a přebírá družstvo starších žáků, vzniká velmi silná skupina zápasníků, která po dlouhá léta od žáků až po muže patří ke špičce v.s. v Čechách. Mezi nimi hlavně vynikli: Roman a Braňo Kovačíci - mistři ČSSR a ČR, reprezentanti ČR, účastníci juniorského ME ve Finsku pod vedením tehdejšího reprezentačního trenéra juniorů M.Hemzy.

D.Dobiáš  - 2.místo v ČSSR st.dorostu, juniorský reprezentant ČR, medailista MČR senorů.

Další medailisté a mistři ČR - A.Kopřiva, M.Fajčák, J.Lukáš, R.Bílík, A.Štefančík, A.Kolařík a další.

Někteří z těchto závodníků po dovršení seniorského věku, doplněni o další úspěšné odchovance oddílu Milana.Galajdu, R.Vokurku (reprezentant ČSSR), R. Piskoře, R.Fabiána a mladíky Mariána a Michala Slončíky (reprezentanti ČSR) tvoří základ družstva, které v následujících letech postoupí z II ligy do ligy I. a tu pak v Chomutově i vyhraje. V průběhu dalších let, ale již pod vedením trenéra Radima Fabiána (M.Hemza odstoupil protože závodníci již nechtěli tolik trénovat) vyhrává družstvo ligu opět a i nadále se umísťuje na medailových příčkách v soutěži družstev.

Během tohoto tak úspěšného období, v roce 1990 musí zápasníci opustit tělocvičnu v hale Metalurg, do té se stěhují gymnastky, ale i ty jí musí po krátké době opustit, protože vedení TJ VŽKG se rozhodlo halu prodat. Vedení TJ VŽKG vědělo o zájmu zápasnického oddílu halu odkoupit, ale přesto ji prodalo jinému zájemci aniž by zástupce oddílu o záměru halu prodat včas informovali!

A začíná stěhování.

Zápasníci našli postupně útočiště v tělocvičně fotbalového stadiónu VŽKG, strojního učiliště VŽKG, poté v nevyhovujících prostorách Společenského domu VŽKG. Z těchto prostor se stěhují do tělocvičny  nedaleké základní školy v O - Vítkovicích a nakonec na delší dobu zakotvili v tělocvičně Společenského domu VŽKG. To vše se jen nepatrně odrazilo na výkonnosti, ale na poklesu členské základny to bylo zřetelně vidět. I přes tyto nepříznivé podmínky se i nadále závodníci oddílu umísťují na medailových místech v rámci ČR. M.Hemza se stal 3x mistrem ČR ve volném stylu seniorů, M.Kováč 1x a R. Piskoř vyhrál mistrovství ČR 5x.

V této době také dochází ke spojení se Sportovní školou a předsedou se stává Lubomír Mazouch. Do oddílu přešli mladí perspektivní závodníci Sobecký, Matýsek, Sztwiertnia a další, také trenéři Kamil Odehnal a Ladislav Nepustil. Po odchodu těchto trenérů (L. Nepustil – důchod, K.Odehnal – ukončil tr.činnost ) je také ukončena k velké škodě spolupráce se Sportovní školou kde se ruší sportovní třídy zaměřené na zápas.

Pod vedením nového předsedy oddílu M.Slončíka, oddíl přestupuje do TJ Sokol Vítkovice. Družstvo mužů úspěšně zápasí v I. seniorské lize a získává každoročně jednu z medailí.

V roce 2003 odchovanec a úspěšný zápasník O.Lahoda nabídne a zajistí nové tréninkové prostory v bývalé školce v Ostravě – Výškovicích na Břuskově ulici. Oddíl svépomoci pronajaté prostory upraví a vybuduje jedno z nejlepších zápasnických středisek v ČR. Ale to již začíná nová kapitola historie Vítkovického zápasu.